Vzdání se svobody
Když moje matka poprvé přijela do Ohia z Floridy, měla stále řidičský průkaz na Floridě a její auto. Nejprve jsem s tímto uspořádáním neviděl nic špatného. Koneckonců se sama řídila na Floridě. Nakupovala vlastní potraviny. Šla do lékárny, farmářského trhu nebo do nákupního centra. Šla ven jíst s přáteli. Podle mého názoru by se její život v Ohiu neměl lišit od jejího života na Floridě.

První vyděšení přišlo asi měsíc po přesunu. Večer jsem zavolal matce a řekl jí, že se zastavím po práci a pomůžu jí s nákupem potravin. Myslela si, že to byl skvělý nápad. Abych si byl jistý, zkusil jsem jí zavolat, než jsem odešel z práce, abych se ujistil, že bude připravená, až přijedu. Nechal jsem telefon zvonit asi 20krát pro případ, že by byla venku a neslyšela to. Žádná odpověď. Byl jsem trochu nervózní, ale v tuto chvíli jsem nebyl příliš zpanikařen. Když jsem jel po rušné čtyřproudové cestě k jejímu domu, všiml jsem si přede mnou auto, které podezíravě připomínalo její auto. Dále jsem si všiml poznávacích značek na Floridě. Pak jsem rozpoznal klobouk za volantem (matka vždycky nosí klobouk, když vyjde ven, bez ohledu na počasí). Sledoval jsem ji, když se opatrně vydala na cestu. Nevěděla, že jsem za ní. Když jsem zatáhl na parkoviště za ní, byla viditelně otřesena.

Příštích zhruba 30 minut se příběh rozvinul. Rozhodla se, že odjede do jiného města a podívá se na svého bývalého manžela. Jistě si myslela, že ví, kde žije (i když my ostatní jsme si nebyli jisti, že je stále naživu). Dostala se do města, ale všechno vypadalo jinak. (Jak víte, krajina se za 22 let drasticky mění.) Stala se zmatená a ztratila směr, což ji přimělo odjet dál od domova. Nějak se jí podařilo otočit auto na sever a zázračně našla cestu zpět. Byla pryč čtyři hodiny. Dokonce i teď jsem vystrašená, když přemýšlím o nejbližších slečnách, které pravděpodobně měla během cesty.

Příští čtyři měsíce sedělo na parkovišti matčino auto, které se jednou nebo dvakrát přemístilo na cestu do obchodu s potravinami. Protože jsem ji zastavoval a řídil ji, kamkoli musela jít, opravdu nepotřebovala řídit. Uvažoval jsem o tom, jak bych na ni mohl udělat dojem, že nastal čas vzdát se řízení. Žádat někoho, aby se vzdal tak důležité svobody, je obtížné. Nebyl jsem si jistý, jak bude reagovat. Všechno až do tohoto okamžiku byl boj a já jsem plně očekával, že se mnou bude také bojovat. Způsob, jakým jsem to zvládl, bylo přimět ji, aby si myslela, že je to její nápad. Řekl jsem jí, že musí mít na svém autě poznávací značky Ohio a řidičský průkaz Ohio. Řekl jsem jí, že zákon prohlásil, že bude muset udělat písemný test v Ohiu, aby získal řidičský průkaz. Vzal jsem si z licenčního úřadu knihu a řekl jsem jí, že by mohla chtít podat zákon. Nikdy nepraskla knihu, kterou jsem očekával. V den, kdy jsem ji vzal do kanceláře motorových vozidel, neviděla žádný problém získat licenci. Posadila se s testem a tužkou. Asi po 30 minutách provedla test a my jsme čekali na výsledky. Skórela pouze 60%, ne dost na to, aby uspěla. Druhý úředník jí řekl, že by mohla zkoušku opakovat za dva týdny.

Před obědem jsem přivezl matku do svého domu, než ji odvedl domů. Řekl jsem jí, že se můžeme určitě vrátit a zkusit to znovu za dva týdny. Zmínil jsem ji však, že její auto sedělo na parkovišti čtyři měsíce, aniž by bylo několikrát najato. Vyjádřil jsem obavy, že údržba automobilu, roční licenční poplatky a obrovský pojistný účet byly výdaje, které opravdu nepotřebovala. Před obědem mi řekla, že si myslí, že se vzdá auta. Už jsem měl sestavu kupujícího a my jsme měli auto z parkoviště před víkendem.

Pokud máte rodiče, který by již neměl řídit, navrhuji jemný přístup. Vezměte si do boty rodičů. Jak byste se cítili, když vaše děti chtějí odebrat vaše řidičská oprávnění? V mém případě pro mě většina práce vykonala kancelář motorových vozidel. Pokud se však váš rodič nepřestěhoval do jiného státu, domnívám se, že by bylo obtížnější tento problém vyřešit. Myslím, že si všichni chceme zachovat co nejvíce našich svobod co nejdéle. Také vím, jak je pro mě těžké přiznat, že nemohu dělat všechny věci, které jsem dělal. V této nedotknutelné oblasti je důležitá komunikace. Pokud je váš rodič rozumný a otevřený diskusi o této záležitosti, mohou obě strany dosáhnout dohody. Pokud však váš rodič problém nepozná a odmítne se domnívat, že již není schopen bezpečně řídit vozidlo, máte pro vás práci přerušenou. Přesto si myslím, že klíčem je jemnost. Pamatujte, že toto je váš rodič, kterého máte rádi. Chceš pro něj to nejlepší. Pokud situaci zvládnete láskyplným a starostlivým způsobem, myslím, že rodič bude více spolupracovat. Pokud se do diskuse rozzlobíte a frustrujete, necháte diskusi naštvanou a frustrovanou.

Video Návody: KAREL GOTT & LUCIE BÍLÁ - JEN JEDNOU SMÍM SE TI LÁSKO VZDÁT g (Duben 2024).