Morální relativismus a Bible
Když vyvstanou otázky morálního imperativu, mám přítele, který mě rád vtipně informuje, že jako ateista nejsem vázán žádným morálním kodexem, a proto mohu dělat, co chci. Pokud mě kolega obtěžuje, můžu ho bodnout do zad nebo ho sjet autem, důvody mého přítele. Stejně tak, pokud soused vlastní dům nebo vozidlo, po kterém chci, chci si ho vzít za sebe. Pokud jde o udržení svatého sabatu, zjevně já a ostatní ateisté jsme jediní, kteří v ten den mohli pracovat (což je jedno, proč se v neděli pracuje tolik křesťanů). Podle mého přítele mohou ateisté jednat sobecky, protože se nebojí Boží odplaty.

Jedna věc, která mi vadí v této linii uvažování, je důsledek, že zdrojem lidské morálky je poslušnost autoritě a strach z trestu. Skutečnost, že rozlišujeme mezi zákonností a morálkou, však ukazuje, že autoritativní prohlášení samo o sobě nečiní a jedná morální nebo nemorální. Pokud by tomu tak bylo, pak by to, že máme zákony proti činům, jako je vražda a krádež, a že ti, kdo byli chyceni při páchání těchto činů, bylo potrestáno, by stačilo, aby mi a dalším ateistům poskytli závazný morální kodex. Ale jasně to tak není. Ačkoli zákony často opakují hluboce držené morální přesvědčení, existuje mnoho případů, v nichž tomu tak není. Korelace mezi zákonem a morálkou není zdaleka absolutní.

Ani tvrzení, že Boží existence mimo čas a prostor zajišťuje, že morálka je absolutní, neudrží vodu. Pro nekřesťany to, co v Bibli prochází za morální chování, zasahuje nás ostatní jako nemorálnost nebo morální relativismus. „Nezabiješ,“ přikazuje Bůh. Přesto je Bible plná vražd odsouzených jím nebo jeho jménem, ​​včetně vraždy prvorozených synů egyptského lidu. Úmyslné zabíjení kojenců, protože jsou potomky lidí, jejichž vůdce máte nesouhlas, je vražda i trest viny sdružením. Definice vraždy se tedy liší podle Božích rozmarů.

Totéž lze říci o incestu, který není zakázán až do doby Mojžíšovy. To, co je definováno jako hřích, se dále mění po pádu Adama a Evy a znovu po Nové smlouvě. Ale možná nejne ofenzivnějším příkladem morálního relativismu je skutečnost, že Bůh nedrží ty, kdo byli pokřtěni v křesťanské víře, do stejného morálního kódu jako ti, kteří nejsou. Skutečnost, že ti, kdo věří v Ježíše a přijímají ho jako svého Spasitele, mohou doslova uniknout vraždě, zatímco my ostatní bychom do pekla odsoudili ještě méně, se nezdá být nic nespravedlivého. Neváhali bychom kritizovat vnitrostátní trestní systém, který osvobozoval zločince, kteří byli přáteli a přísahali věrnost prezidentovi, ale zbytek nechal hnit ve vězení, takže na jakém základě by byl Boží trestní systém považován za spravedlivější?

Nejenže se liší biblická morálka, ale podporuje také chování, které nyní vnímáme jako hrubě nemorální. Po staletí racionalizace zákona o zacházení s jinými lidmi jako s majetkem bez vlastních práv, nyní nalézáme otroctví morálně odporné. Skutečnost, že Bible nejen dovoluje, ale reguluje otroctví, porušuje náš vlastní smysl pro morální úsudek i Zlaté pravidlo. Na druhou stranu, Bible velmi často uplatňuje trest, který daleko přesahuje zločin, včetně trestu smrti za práci na sobotě nebo pro dítě, které proklíná rodiče.

Křesťané dokážou tyto nekonzistentnosti racionalizovat, ale pokud by biblická morálka byla v první řadě důslednější, nemuseli by se racionalizovat. Ve skutečnosti je biblická morálka dostatečně dvojznačná, že i mezi biblickými vědci existuje mnoho interpretací. Jaký smysl má morální kodex, který je tak těžko pochopitelný a dodržitelný, prohlašovat, že křesťanská morálka je absolutní?

Ať už si to můj přítel přeje uvěřit, či ne, ateisté jsou stejně pravděpodobné, že budou jednat morálně jako křesťané. Ačkoli ateisté nemusí mít knihu písem, kterou by bylo možné konzultovat ohledně morálních záležitostí, většina ateistů se při morálních rozhodnutích řídí humanistickými principy a snaží se používat logiku a rozum, než nepřiměřené odvolání k autoritě nebo emocím. Stručně řečeno, ti, kdo podporují křesťanskou víru, již nejsou povinni dodržovat jakýkoli konkrétní morální kodex, než my ostatní. A kdybych dostal možnost být obklopen buď těmi, kteří se řídí principy humanismu a logiky, nebo těmi, kdo tvrdí, že jedná ve službě Bohu, vybral bych si vždy první.

Video Návody: Biblical Series I: Introduction to the Idea of God (Smět 2024).