Budoucnost - to je to, co to je

• Duben 29, 2024

V románu „Strach z létání“ od Eriky Jongové dělá hlavní postava Isadora Wing zajímavé pozorování - lidé v armádě vždy počítají čas. Kolik let byli zařazeni, kolik času zbývali na obsloužení, počet dní do jejich další dovolené atd. Když jsem to četl, přemýšlel jsem, proč jsem jako civilista sdílel tuto posedlost.

Začalo to, když jsem byla malá holčička odpočítávající dny až do Vánoc. Pak jsem začal žíznit po letních prázdninách, bylo mi 16, promoval jsem na střední škole a stal jsem se plnohodnotným dospělým ve 21. roce. Moje současná fixace je čtyři roky do budoucna, když se otočím 40. Zajímalo by mě, jak vypadám, cítím, co budu dělat a čeho dosáhnu. Do té doby budu mít svůj magisterský titul. Na konci měsíce se mi trošku vymyká otáčení stránek kalendáře. Stručně řečeno, předvídání budoucnosti je moje věc.

Nebezpečí v tom vyvstává - podle duchovního učitele Ekharta Tollaho ve své knize „Moc nyní: Průvodce duchovním osvícením“ - když v budoucnu usilujeme o spasení. Když si myslíme, že fiktivní budoucnost nás zachrání před neuspokojivou přítomností. Například, kolik z nás čeká ve frontě na nákup loterijních lístků každý týden v naději, že velké skóre způsobí, že naše problémy zmizí.

Podle „Autentické štěstí: Využití nové pozitivní psychologie k realizaci vašeho potenciálu“ od Martina Seligmana je fantazie budoucího bohatství trubkovým snem, i když se to stane skutečností. Psychologická studie skupiny výherců loterií odhalila, že do tří měsíců po vítězství se většina jednotlivců vrátila k pocitu přesně jako předtím, než zažila neočekávané. Pokud byli před penězi nešťastní, po penězích se nic nezměnilo natrvalo.

Na jedné straně máme fantazii, že budoucnost bude jasnější, a pak je tu druhá strana kontinua - strach nebo strach zlých věcí se v budoucnu stane. Pokud jde o mě, jediný čas v mém životě, který jsem se těšil na budoucnost, byl, když jsem během posledního semestru vysoké školy utrpěl záchvat senioritis. Myslel jsem si, že navzdory svému titulu se mi ve světě dospělosti nedaří. Bál jsem se selhání a nezaměstnanosti.

Robert L. Leahy to nazývá „Worry Cure: Sedm kroků k zastavení strachu z toho, že vás nezastaví“, nazývá to směsí „věštění“ a „katastrofických“. Jinými slovy, bez sebraných důkazů na podporu mého negativního přesvědčení, jsem cítil, že budu poraženým a nebudu to zvládnout. Jak se ukázalo, jakmile jsem zvládl proces hledání práce, nabídky se nalily. Worry je zbytečné, co jsem se naučil, protože si myslím, že špatné věci se nestanou.

Věřím, že klíčem je umožnit sobě a současnému okamžiku být a nechat přijít, co může. Abychom to mohli udělat, musíme nejprve přijmout přijetí. Vždy se budu těšit na zítra. Nemohu si pomoci. Abych použil další citaci Ekhart Tolle, jsem rád kočka, která neustále sleduje připravenou díru myši, vždy čekající. Byl jsem takto déle než 30 let a pokud nebudu procházet extrémním osobním posunem, vždycky budu. V posledních letech však došlo k určitému pokroku, protože nyní, když jsem dal své fantazie a strachy do perspektivy, existuje více prostoru pro mírové očekávání. Naděje, zmírněná odpuštěním a bezpodmínečnou láskou. Vím, že zítra nebude perfektní, ale přesto to chci zažít.

Možná bychom tak měli žít, umožnit chyby, neúspěchy a rozrušení, odložit minulost, když ji nepotřebujeme, a hluboce si uvědomit, že neočekávaná je Boží milost. Zabýváme se tím, co přichází bez odporu nebo odporu, je to, jak projevujeme svou vděčnost za tento dar, který jsme dostali, tuto věc zvanou život.

Video Návody: JE BITCOIN MĚNA BUDOUCNOSTI? [4K] (Duben 2024).