Pocit vděčnosti

• Smět 4, 2024

Byl jsem v uzdravení dost dlouho na to, abych hned teď zapomněl na některé věci, které byly pro mou triezvost zásadní. Ano, zní to, jako bych ustupoval, ale myslím, že je pro některé z nás (ne pro všechny) přirozené zapomenout. Moje kamarádka to vždycky nazývá „její zapomenutelnou“ a moje „zapomenutelná“ se v poslední době začala kopat.

Osobně procházím obtížným obdobím, které mě neustále zaměstnává každou chvíli dne. Vím, že se nemodlím a nerozjímám, jako jsem to dělal předtím. Vím, že proto moje důvěra a víra ve svou Vyšší moc není v popředí. Také vím, že k Němu neodkládám věci a nedovoluji, aby problémy a problémy zůstaly se mnou celý den, celý večer.

Jediné, co pro mě zůstalo stálé, je účastnit se schůzek a nepít. Ale dokonce i schůzky v poslední době občas přišly za sekundu. S tím jsem v pořádku, dokud si nevím, kolik schůzek mi chybí, než věřím, že je nepotřebuji. Nemyslím si, že tuto odpověď chci zažít. Sliby, které cítím, že jsem se dobře držel, někdy se cítím, jako by vypadaly mimo můj dosah.

Když jsem na této nepříjemné cestě, zapomněl jsem také na vděčnost. Nevím o vás, ale když jsem na tomto „místě“, je snadné vědět, za co bych měl být vděčný, ale těžko cítit vděčnost. Cítit skutečnou vděčnost je výsledkem uctivé modlitby a meditace, protože to pomáhá upevnit můj vztah s Bohem.

Před nějakou dobou zaznělo slyšení a vypadalo to takto: „Co kdybyste se zítra probudili pouze s tím, za co jste dnes vděční?“ Přemýšlel jsem o tom a uvědomil jsem si, že bych neměl nic. Jsem jeden z těchto lidí, který někdy musí něco zažít, než se budu moci soustředit na to, co musím udělat, a cítit vděčnost je jednou z těch věcí. Vím jednu věc a to je to, že vím, že Bůh vkládá věci do mé cesty, aby mě vzbudil, a to je něco, za co jsem vděčný!

Jako většina z vás jsem na Facebooku, nejen jako vděčné zotavení, ale jako skutečný skutečný život. Před několika dny jsem se snažil najít starého přítele, který by ji pozval na shledání. Nebyla, ale její manžel byl. Šel jsem na jeho stránku a byl bombardován fotkami svých výletů po celém světě, jachtě, letadlem, domem u vody ... mohlo by tam být ještě něco? Cítil jsem, že mi byl život nespravedlivý, protože jsme s manželem pracovali stejně tvrdě jako oni a nikdy bych neměl nic podobného tomu, co mají. Dodám také, že nikdy neměli děti a vždy jsem to použil jako důvod, proč jsem byl „šťastnější“ než oni.

V tu chvíli jsem si z jakéhokoli důvodu všiml dalšího starého přítele na Facebooku, kterého jsem za 40 let neviděl. Je ironií, že tyto dvě dámy, které jsem právě našel, byly před mnoha lety nejbližšími přáteli. Rozhodl jsem se požádat tuto osobu, aby byla přítelem, a ona odpověděla „Ano“. Když jsem se podíval na její stránku, přečetl jsem příspěvek, který byl dopis její dceři, která měla manžela a dvě malé holčičky, které by neměly oslavit další narozeniny, protože zemřela na rakovinu. Když jsem to četl, otevřeně jsem plakal. Nedokázal jsem si představit ztrátu jednoho z mých dětí.

Bůh je dobrý. To byl můj budíček! Téměř jsem se styděl za to, že jsem tak žárlil na hmotné věci, když jsem dostal ty nejcennější dary, jaké jsem kdy mohl dostat. Dívám se na tyto dvě ženy a cítím vděčnost za to, co mám. A tak pro mě Bůh udělal, co jsem nemohl udělat pro sebe. Opět mi dal příležitost přivést mě zpět k takové modlitbě a meditaci, která mi nabízí klid a vyrovnanost. Život je cesta. Vždy jsou chvíle, kdy se cítíme ztraceni. A když jsme, Bůh má způsob, jak nás vést zpět tam, kde ví, že musíme být.

Namaste ’. Kéž budete pokračovat v cestě v míru a harmonii.

Jako vděčný zotavení na Facebooku. Kathy L. je autorem knihy „The Intervention Book“ v tištěné, elektronické knize a zvuku

Video Návody: Pocit vděčnosti :-) (Smět 2024).