Znáte Boha jako svého otce - postní oddanost?
Když vyšel Izrael z otroctví v Egyptě, bylo třeba zorganizovat toto společenství divočiny a učinit z něj odlišnou skupinu lidí s vlastními zvyky a zvyklostmi. Bůh, který osvobodil Izrael od útlaku v Egyptě, Bůh jejich předků Abrahama, Izáka a Jakuba, vstoupil, aby si vyžádal tento lid pro sebe, uctíval Ho a byl Jeho nástroji při plnění Jeho vyšších účelů. Za tímto účelem začal Bůh dávat podrobná pravidla a zákony, které měli Izraelité od té doby dodržovat. Čtyřicet dní a čtyřicet nocí se Bůh setkal s Mojžíšem, vůdcem Izraelitů na hoře Sinaj, aby ho poučil o návrzích a specifikacích, s nimiž měli Izraeliti uctívat Boha. Bůh také dal dva kamenné desky s deseti přikázáními, která jsou na nich zapsána svým vlastním prstem.

Bůh vzal všechny bolesti, aby uspořádal a seskupil Izraelity pod svou autoritou a ochranou, s jasným a zřetelným zaměřením obydlí s Izraelity a být jejich Bohem. "... Budu bydlet mezi Izraelity a budu jejich Bohem." Exodus 29:45 .

Izraelský tábor je místo vděčného uznání Božího úmyslu a přivítání v něm viděn jako uctívání modla. Ještě předtím, než se Mojžíš vrátí, aby sdělil Boží cíle, Izraelci udělají zlaté tele a ostudně se hýčkají uprostřed této levné náhrady za Boha. (Exodus 32: 1)

To byl jen začátek řady povstaleckých činů ze strany Izraelitů, kteří se nikdy pyšní na svého Boha, kteří si přáli přebývat s nimi. I poté, co vstoupil do zaslíbené země, Izrael pokračoval na vzpurné cestě bez ohledu na Boha jako krále a následoval po modlářských praktikách svých nových sousedů.

Bůh však nikdy přestala milovat tuto bludnou komunitu. Vždy, když Izrael činil pokání, vždy vstoupil a byl vždy ochoten jim nabídnout další šanci. Jeho soucit se natolik rozšířil, že byl ochoten poslat svého nejoblíbenějšího Syna, aby se vrátil do svého vzpurného národa, Izraele.

Izraelci selhal vidět Ježíše jako Syna Božího, jejich Spasitele a Mesiáše. Zatímco čekali a diskutovali o nadcházejícím vysvoboditeli, nedokázali ho přivítat, když skutečně přišel. Zeptali se Ježíšovy autority a zeptali se ho bez emocí, "... kde je tvůj Otec? ..." John 8:19.

Tomu Ježíš dává pulzující reakci, "… Můj otče ... Koho říkáš, že je tvůj Bůh ... Přesto ho neznáte, nepoznáváte a neznáte s Ním ..." John 8: 54, 55. Může být horší ironie? Zde byli Izraelité, kteří tvrdili, že uctívají Boha, jehož hlas neslyšeli, jehož Syna odmítli uznat. Dokonce dokonce vydali svého Mesiáše k ostudné smrti a podplatili si cestu, aby utěšili Jeho vzkříšení.

Možná se označíte za křesťany a dodržujete zapůjčené a vášnivě se řídíte tradicemi a normami ukázat naše zbožnost. Možná jste nikdy nezmeškali Církev, spolupracovali s týmem misí a potili se, abyste hlásali evangelijní poselství. Možná jste desátek do penny, rozdali charitu a přijeli s nejvyššími sbírkami v sbírkách církevních fondů. Možná je váš život plný zbožných činů. Všechny tyto jsou dobré a ukazují vám světu jako křesťanskému věřícímu.

Izraelité také tvrdili, že praktikují Mojžíšův zákon a žijí podle každého jednotlivého pravidla v knize. Přesto to neudělali vědět otec nebo uznat syn. Zamyslete se dnes nad svým životem. Má Bůh přebývat ve vašem srdci, ve vašem životě? Děláš? vědět otec? Děláš? slyšet Jeho hlas? To vás samo od sebe odděluje jako Boží dítě a rozhodně ne funguje děláš.




Video Návody: О Духовной Благодати (Duben 2024).