Jste neviditelní?

• Duben 16, 2024

Co je nejpříjemnější na klasickém románu Ralpha Ellisona, The Invisible Man je, že tento padesát šestiletý román je pro africký americký zážitek stále velmi relevantní. Boj, který máme před ostatními nevidět, je něco, co všichni zažíváme. Jsou chvíle, kdy se všichni cítíme stejně bezejmenní jako hrdinové Ellisonova příběhu.

Když Ellisonova protagonistka prohlásí v prologu „Jsem neviditelný muž… jsem neviditelný, jednoduše proto, že mě lidé odmítají vidět“, to se odráží v srdci toho, co mnozí jednotlivci cítili v určitém okamžiku. Vzhledem k tomu, že ho ostatní odmítli vidět, začíná příběh vypravěčem v samoevnitřně vyhnaném podzemí. Ukradne elektřinu a tráví své dny posloucháním Louise Armstronga „Co jsem udělal, abych byl tak černý a modrý?“ Zjistili jsme, že se ze světa vyhostil, aby napsal příběh svého života a řekl ostatním o tom, jak objevil jeho neviditelnost.

Na začátku příběhu se dozvíme, že vypravěč je nadaný řečník. Během 20 a 30 let žil na jihu. Je pozván, aby promluvil před některými důležitými bílými muži ve městě. Přes jeho dar ho bílí muži nutí bojovat v boji proti jiným mladým černochům, zatímco jsou zavázaní očima. Po ponižujícím zážitku mu bílí muži dali kufřík, který obsahuje stipendium vysoké profilové černé vysoké škole. Vypravěč má sen později, kde se dívá na stipendium a říká: „Komu to může zajímat… Nechte toho negrovského chlapce běžet.“ Jak často zjistíme, že i když máme skvělé dary, ignorují je lidé, kteří nás chtějí vidět jen určitým způsobem?

Zatímco na vysoké škole, vypravěč se dostane do potíží, když doprovodí bohatého bílého správce kolem kampusu. Vezme správce do baru navštěvovaného černými veterány a prostitutkami. Vypukne boj a správce je zraněn. Prezident vysoké školy se o incidentu dozví v baru a vyhostí vypravěče. Říká vypravěči, že měl ukázat správci ideální verzi černého života.

Afričané Američané často zjistí, že vědomě či nikoli mají lidé mnoho předpojatých představ o Černém životě. Někteří lidé nemyslí na to, jak rozmanité jsou životy Afroameričanů. Není to jen to, co je vylíčeno ve filmech, jako je Boys in Hood, ani to není jako život Cosbyho. Je to všechno mezi tím. Neexistuje žádná „ideální“ verze černého života. Pro Africkou americkou komunitu neexistuje žádná jedinečná identita.

Nakonec vypravěč Neviditelného člověka skončí v Harlemu a zapojí se do skupiny zvané Bratrstvo. Zjistí, že Bratrstvo je politická organizace, která tvrdí, že se snaží pomáhat utlačovaným. Vypravěč se připojí k Bratrstvu a stane se známým řečníkem ve skupině. Brzy se však setkává s problémy zevnitř i zvenčí. S rostoucí popularitou vypravěče dostává anonymní poznámku, která mu říká, aby si pamatoval jeho místo. Také dělá nepřítele černého nacionalisty, který pohrdá skutečností, že je Bratrstvo integrováno.

V našich institucích, organizacích a církvích je mnohokrát, když zjistíme, že tvář představená světu není vůbec skutečnou tváří organizace. To je pravda, některé z našich církví. Církev je páteří afrického amerického společenství, ale zatímco mnoho církví pomáhá bezdomovcům a dělá v komunitě mnoho dobrých věcí, některé se bohužel více zapojují do bojů o výkup a potřebu osobního uznání. Skutečný účel a identita církve jsou ztraceny kvůli lidské křehkosti. Naštěstí se v církvích děje více dobrých věcí než špatných.

V průběhu času se situace s Bratrstvem a jeho členy zhoršuje. Člen skupiny skončí na ulici s prodavačem a po konfrontaci s policií je mladík zavražděn. Když vypravěč vezme na sebe, aby naplánoval pohřeb pro padlého muže, je potrestán tím, že nevyvíjí „hybnost“ smrti mladého muže. Jak často slyšíme termín „žádný dobrý skutek nebude potrestán“ nebo „o tvém dobrém se bude mluvit špatně“?

Když vypravěč hněvá Ras, nacionalista pošle své muže, aby zaútočili na vypravěče a náš protagonista je nucen se přestrojit. Stejně jako on se mýlí s pochybným pouličním podvodníkem jménem Rinehart.

Na konci příběhu vypukla v Harlemu vzpoura a když vypravěče pronásleduje policie, upadne do průlezu. Tady zůstává.

V příběhu nemá vypravěč žádnou identitu. Nikdo ho nevidí. Je neviditelný. Jediná identita, kterou má, je ta, kterou na něj ostatní umístili. Ať už jsou to bílí muži, kteří ho považují za zvíře, ženy, které chtějí, aby splnil jejich představy o černochech nebo jiných afrických Američanech, kteří chtějí, aby byl jejich náústkem a ne jednotlivcem, identita je oděv, který na něj ostatní hodí, když vyhovuje jejich potřebám.

Na konci příběhu je naděje, kde si při psaní svého příběhu uvědomí, že musí ctít a zůstat věrný své vlastní identitě. Uvědomuje si, že stále dokáže ctít komunitu a ctít sebe samého.Díky tomuto mocnému zjevení si uvědomil, že konečně může vyjít z podzemí.

Toto je silná lekce pro všechny africké Američany. Bez ohledu na to, co si svět myslí, nebo dokonce na to, co si lidé v okolí myslí, jsme jedinci s naší vlastní identitou. Musíme to vždy ctít. Nemůžeme si dovolit, abychom byli neviditelní.

Video Návody: Neviditelní: Komisařka Jará (Simona Babčáková) (Duben 2024).